Legende aus dem Sudetenland

Pomozte oživit
legendu ze Sudet

Dreckschänke

Co je Karlův most pro Prahu,
Braniborská brána pro Berlín,
Tower bridge pro Londýn,
Sagrada Familia pro Barcelonu…
…to je Dreckschänke pro Potůčky.

Hostinec, jehož sláva překonala
hranice města, kraje i zemí.

1835 Zrození legendy

V roce 1829 zakoupil starší stavení s číslem popisným 7 — pozdější Dreckschänke — Josef Korb. Několik let nato získal od jáchymovského lesního panství licenci k provozování ubytování, pohostinsví a výseku masa.

K jeho smůle si ale nevybral příhodnou dobu, záhy se ocitl ve finanční tísni a musel hostinec prodat.

Gasthaus Hahn

Kupujícím byl Johann Adalbert Hahn z Horní Blatné, který 28. dubna 1835 otevřel Gasthaus Hahn.

Rod Hahnů provozoval hostinec následujících více než sto let, během kterých se z něj stala krušnohorská legenda.

Proto dnes datujeme zrod Dreckschänke do roku 1835, kdy jej — sice pod jiným názvem — otevřel Johann A. Hahn.

Dreckschänke

Kde se tedy vlastně vzalo původně hanlivé (něm. dreck je bláto, špína, ale i výkal) pojmenování Dreckschänke?

Za vše může lidová tvořivost. Nevíme, zda mu dal vzniknout bídný stav staré poštovní cesty ze Saska do Karlových Varů, nebo snad mrzká úroveň čistoty a obsluhy zařízení.

Neznáme ani léta, kdy mezi rodáky i pravidelnými hosty přezdívka Dreckschänke zastínila oficiální název Gasthaus Hahn.

Známe ovšem první písemnou zmínku z roku 1861, a to v annaberských Erzgebirgische Hausblättern. Autorka cestopisného článku se podivuje názvu Dreckschänke, protože z její osobní zkušenosti byl Gasthaus Hahn vzorným a čistým hostincem.

Johann A. Hahn i jeho potomci proti nelichotivé přezdívce léta bojovali. Naštěstí daleko větší úsilí věnovali rozvoji hostince a jeho propagaci.

Ve druhé polovině 19. století se tak na vývěsním štítu široko daleko vyhlášeného hostince objevuje dodatek „Vulgo Dreckschenke“ — „zvaný Dreckschänke“.

Historické pohlednice

cca 1899

cca 1909

cca 1909

cca 1910 (před přístavbou)

cca 1912 (po přístavbě)

cca 1914

cca 1920

cca 1930

Významní hosté

V době největší slávy (2. pol. 19. století) navštívila Dreckschänke celá řada významných osobností, například

  • pruští princové Karl a Adalbert (1850),
  • princ Vilém ze Schaumburg-Lippe (1860),
  • pruský král a budoucí první německý císař Vilém I. Pruský (ten dokonce třikrát v letech 1863–1865),
  • saský král Jan I. Saský (1865),
  • korunní princ a budoucí druhý německý císař Fridrich III. Pruský (1865)
  • nebo kníže Otto von Bismarck (1866).

Adalbert Pruský
pruský princ

Karel Pruský
pruský princ

Vilém ze Schaumburg-Lippe
německý princ

Vilém I. Pruský
první německý císař

Jan I. Saský
saský král

Fridrich III. Pruský
druhý německý císař

Otto von Bismarck
první německý kancléř

Host nejvzácnější
Anton Günther

Přes všechny tyto osobnosti se však do historie Dreckschänke nejsilněji vryl host o mnoho skromnější.

Nebyl jím nikdo jiný než věhlasný krušnohorský bard Anton Günter.

Jako projev vděku za příjemně strávený týden v Dreckschänke složil jednu ze svých nejznámějších písní Da Draakschänk, která tehdy fungovala jako skvělá reklama a v povědomí Krušnohorců zachovala se dodnes.

Anton Günter si hostinec i jeho provozovatele zamiloval a mnohokrát se sem — coby čestný host — vracel.

1938 Konec starých časů

První tři dekády 20. století byly pro Dreckschänke příznivé. Hostinec byl v péči vnučky zakladatele Johanna Adalberta Sofie Hahn-Wickertové, které s rozvojem hostince pomáhal manžel Richard Wickert a po jeho smrti syn Richard jr.

Dreckschänke se rozrostl o novou budovu, tenisové kurty a prodělal celkovou modernizaci, aby uspokojil i tu nejnáročnější klientelu.

V roce 1935 proběhla velká oslava 100 let, na kterou zavítal i Anton Günter.

Zábor Sudet a válka

Bohužel, vzestup nacismu v Německu a zábor československého pohraničí Hitlerovou armádou znamenal konec starých zlatých časů Dreckschänke.

Richard Wickert jr., čtvrtá generace z rodu Hahnů, narukoval po vypuknutí války do wehrmachtu a domů se už nevrátil.

Na sklonku války se Dreckschänke proměnil na sběrný tábor pro prchající Němce a následně na lazaret.

1948

Komunistické Československo

V souvislosti s poválečným odsunem a Benešovými dekrety přišel Dreckschänke po více než století o své majitele.

Krátce sloužil jako kulturní zařízení, ale brzy se kvůli zvýšené ostraze hranic a rozvoji těžby uranu na Jáchymovsku zcela uzavřel.

Několik let jej pak využívala pohraniční stráž Československé lidové armády.

V sedmdesátých letech prošel Dreckschänke (tento název už používali jen pamětníci) částečnou rekonstrukcí a do roku 1989 sloužil jako podnikový a školní rekreační objekt.

1991

Porevoluční chátrání

Po pádu komunismu ve střední a východní Evropě se majitelem stala obec Potůčky.

V roce 1991 už tak zanedbaný objekt poničili neznámí vandalové.

Škody byly naštěstí rychle napraveny a krátce nato byl objekt otevřen pod názvem Sporthotel.

Novému nájemci však — stejně jako před 150 lety Josefu Korbovi — doba nepřála. Po Sametové revoluci se obyvatelům Česka otevřelo zahraničí a tuzemská rekreační zařízení ztratila na přitažlivosti.

Po 10 letech tak provoz Sporthotelu skončil a zkrachovalý nájemce Dreckschänke opustil i s částí hotelového zařízení.

Zdálo se, že je po všem…

2012 Světlo na konci tunelu

Naštěstí si ostudný stav dávné legendy uvědomili představitelé obce Potůčky a pro zavřený a chátrající objekt začali plánovat novou budoucnost.

Pro vizi přebudovat Dreckschänke na česko-německý dům si obec nechala zpracovat projektovou dokumentaci.

Rekonstrukce představovala investice v řádu desítek milionů korun, obci se bohužel nepodařilo získat dotaci a celý projekt šel k ledu.

Poté, co se s příchodem ekonomické krize vytratili i zájemci z Německa a Nizozemí, došlo zastupitelstvo Potůčků k závěru, že není v silách obce renovovat a provozovat Dreckschänke.

Hledá se nový majitel

V roce 2014 tak padlo rozhodnutí, že obec nabídne objekt soukromému zájemci. Jednou z podmínek bylo, že se nový majitel zaváže dokončit dílo do 10 let.

Mezi nabídkami ve výběrovém řízení nechyběla ani ta od podnikatele z těsného sousedství, který se o koupi a vzkříšení Dreckschänke zajímal už řadu let.

A tento zájemce se roku 2017 stal novým majitelem — prvním soukromým po dlouhých 70 letech.

Marek Plachý

Marek Plachý

2015 Sláva!
Dreckschänke má majitele

Je jím Marek Plachý, místní rodák a provozovatel skiareálu Skipot, se kterým Dreckschänke sousedí doslova přes silnici.

Zájem odkoupit Dreckschänke projevil už v roce 2012. Chtěl jednou ranou vyřešit ubytovací potřeby skiareálu a zároveň zbavit Potůčky polorozpadlé ruiny.

Koupě se nakonec podařila až v roce 2017.

 

Rekonstrukce začíná

Dlouhé dekády bez řádného majitele zanechaly hluboké šrámy vně i uvnitř objektu.

Proto se ihned po odkupu pustil Marek s rodinou a přáteli do přípravných prací:

  • vyčištění objektu,
  • odstranění „dočasných“ úprav z dob socialismu,
  • terénních úprav okolí,
  • odstranění starých omítek
  • a vyřezání původních rozvodů topení a elektřiny.

Dreckschänke se tak dostal do fáze hrubé stavby a mohlo se začít s architektonickou studií.

Postupně vycházelo najevo, jak velkým soustem rekonstrukce Dreckschänke bude.

2022 Nová éra začíná

Projekt rekonstrukce počítá s uvedením Dreckschänke do stavu, který se bude co nejvíce blížit architektonickému rázu a dispozicím původního Dreckschänke z éry Hahnů.

Bude obnovena původní restaurace i ubytovací kapacity.

Marek Plachý s projektantem důsledně řeší patro po patru, pokoj po pokoji, aby Dreckschänke 21. století splňoval všechny současné standardy a nároky na ubytování, ale zároveň zůstal zachován genius loci.

Nová identita Dreckschänke

Zprvu se při návrhu nové vizuální identity Dreckschänke uvažovalo o symbolu kohouta — odkazu na tradici rodu Hahnů.

Nakonec však zvítězil koncept se sudetskou kelnerkou, držící tuplák piva.

Nový emblém tak symbolizuje vyhlášenou kvalitu místního čepu (pivo se chladilo ve skále za hostincem), a zároveň skutečnost, že v historii Dreckschänke převažovala léta, kdy zde vládla ruka ženy.

Na skok na staveništi

Původní dveře

Marek Plachý s manželkou

Původní hrázdění

Marek Plachý ml. a Zuzka Plachá

Průchod mezi starou a „novou“ budovou

Marek Plachý ml.

Společenský sál ve staré budově

Průčelí staré budovy

Marek Plachý

Rodina Plachých v akci

Na zdraví!

Marek Plachý se synem

Na původním schodišti

Dospělá část rodiny Plachých

Vstříc světlým zítřkům

Marek Plachý

Dreckschänke v roce 2021

2024 Sbírka Dreckschänke

Rekonstrukce Dreckschänke představuje investice v řádu desítek milionů korun.

Postup rekonstrukce a její financování zkomplikovala pandemie covid-19 a následná omezení, při kterých došlo k propadu našich příjmů ve skiareálu.

Obracíme se proto na vás, milovníky historie, pamětníky, obdivovatele památek v Sudetech a Krušnohoří, vás s kořeny v česko-německém pohraničí:

Pomozte nám vrátit Dreckschänke jeho dávný lesk, jeho slávu.

Rodina Plachých

Sudety jsou zjizveny dějinami a plné zapomenutých a zchátralých památek. Věříme, že obnovou každé takové architektonické památky pomůžeme vrátit Sudetům duši a paměť.

Děkujeme, že pomůžete jedné z nich

a těšíme se, až Vás ubytujeme ve zbrusu novém zájezdním hostinci Dreckschänke.

rodina Plachých